Očista jater a žlučníku

V domnění, že jsem zdráv, bez jakýchkoliv zažívacích potíží, jsem jednoho krásného dne hodil do trouby krásný bůček, zasypaný česnekem a cibulí, podlitý vlastní pikantní pivní omáčkou. Celou dobu pečení jsem se o bůček pečlivě staral a poléval ho, aby měl dobrou šťavnatou kůžičku... Prostě nádhera! Po poledni jsem se bůčkem pěkně nacpal a šel, spokojený, odpočívat na gauč. Na chvíli jsem usnul a kolem třetí odpolední hodiny mě vzbudila dost nepříjemná bolest na pravém boku. Nejprve jsem si myslel, že se jedná o má bolavá záda, jejichž bolest normálně vystřelovala do žeber. Tohle ale bolelo trošku níž. Vydržel jsem to do večera, kdy se manželka vrátila ze zaměstnání. Během toho jsem požil nějaké předepsané léky na bolest zad, které jsem vzápětí vyvrhl do WC i s tím nebohým bůčkem. Taková škoda!!! Zvracení mě také úplně nepřekvapovalo, protože se mi občas stávalo, že jsem léky vyzvracel. Bral jsem je kvůli bolavým zádům. Po příjezdu manželky ze zaměstnání následovala chvíle diskusí... Netrvalo to dlouho a manželka mě vezla do, cca 20km vzdálené, Plzně na pohotovost, kde jsem dostal nějaké injekce na bolest zad a byl jsem poslán zpět domů. I doktorka na pohotovosti mi uvěřila, že jde o záda. Po injekci se bolest zmírnila, ale doma zase zesílila. Takže následoval druhý výlet s manželkou do Plzně. To už bylo cca deset hodin večer. Tentokrát jsme byli odeslání na pohotovost do FN Plzeň Lochotín, kde, po dvouhodinovém čekání v čekárně, s ukrutnými bolestmi, proběhla řada vyšetření s jednoznačným závěrem - zánět žlučníku. O půlnoci jsem manželku poslal domů, spát. Ve tři ráno jsem byl převezen do FN Plzeň Bory, kde jsem zůstal 10 dnů...

5.12.2020 hospitalizace ve FN Plzeň Bory - akutní cholecystitida (akutní zánět žlučníku). Dle sonografického vyšetření "ve fundu a v krčku žlučníku mnohočetné konkrementy".

9./10. 12.2020 v noci, během hospitalizace, další kolika.

11.12.2020 Podle výsledků z pravidelného ranního odběru krve zjištěna a krátce na to i potvrzena mnohočetná cholecystolithiasa (vycestování kamenu ze žlučníku do žlučovodu). Urychleně (paní doktorka mne ráno vytáhla z WC s otázkou, jestli jsem již něco snídal) ERCP (Endoskopická retrográdní Cholangio-Pankreatografie). Dle vysvětlení lékařky: "Kamínek ucpal žlučovod až za vyústěním slinivky do žlučovodu, tudíž se žluč pomalu dostávala i do slinivky - ohrožení slinivky". Později jsem si uvědomil, že den před tím (10.12.), po té noční kolice, jsem přestal mít chuť utíkat sestrám ven na cigaretu, pálení žáhy, divně tmavá moč, nechutenství. Ještě jsem si dělal srandu z paní doktorky, že mi přestává chutnat kouření, že mě u nich asi odnaučí kouřit. Na to mi odpověděla, že to je zvláštní, protože nechuť na cigaretu u kuřáka většinou znamená, že je něco špatně... A to se potvrdilo.

15.12.2020 propuštění z hospitalizace domů - naordinována přísná dieta, naplánována operace žlučníku. Smířil jsem se s tím, že přijdu o žlučník :-(

Na konci této stránky naleznete zdroje informací, ze kterých jsem čerpal. Velice doporučuji sehnat knihu "Totální detoxikace - úplná očista organismu" (G.P. Malachov). Nejprve jsem měl strach, co se semnou bude během očisty dít. Pak jsem si ve zmíněné knize přečetl část o játrech a žlučníku, přečetl jsem si o celém procesu očisty, o tom, co se v tu chvíli v lidském těle odehrává. Zjistil jsem, že lidské tělo je na takovou proceduru velice dobře připraveno. Žlučovody mají průměr cca 4mm. Jak je tedy možné, že mé tělo opustily kameny velikosti kolem 1cm? Při prohlížení fotografií uvidíte i několik kousků velikosti kolem 2cm. Vše je v knize krásně popsáno. Vylučování kamenů probíhá absolutně bezbolestně.

1. fáze (29.1.2020)

Mám za sebou první fázi očisty jater a žlučníku. Cítil jsem se velice unavený a téměř celé odpoledne jsem prospal. Druhý den to bylo lepší, ale stále nic moc. Ale třetí den už jsem se cítil mnohem lépe, dokonce lépe, než poslední týdny před tímto "zákrokem"! Již skoro tři měsíce jsem v pracovní neschopnosti díky bolavým zádům. Před dvěma měsíci se mi k tomu přidal zánět žlučníku. Po návratu z desetidenního pobytu na lůžku v nemocnici jsem cítil permanentní únavu. Kamkoliv jsem si sedl a nebo lehl, tam jsem po krátké chvíli usínal. Odpolední spánek se pro mě stal pravidlem. A to jsem již delší dobu, jak jsem již zmínil, v pracovní neschopnosti a doma nic nedělám! Po této proceduře začínám cítit lehký příval energie.

2. fáze (2.2.2020)

Druhá fáze očisty opět proběhla hladce, opět jsem část odpoledne toho dne, po vyloučení další sady kamenů, prospal. Druhý den už jsem se cítil o další kus lépe! Třetí den, po proceduře, jsem se, oproti jiným dnům, cítil naprosto perfektně! Začalo se mi stýskat po lopatě, krumpáči a po pracích okolo domu. A že tu té práce je, protože loňský rok jsem, kvůli zaměstnání, nestihl vůbec nic. Udělám si radost - na jaře si kopím novou lopatu! :-) Vrací se mi chuť do práce a hlavou se mi honí nápady! V dalších dnech necítím během dne únavu!

3. fáze (7.2.2020)

Třetí fáze očisty také proběhla bez jediného problému. Překvapuje mne, že ze mě stále padá tolik kamenů... Po posledních dvou procedurách jsem odpoledne musel jít spát, protože jsem byl unavený. Po této třetí proceduře jsem neměl potřebu spát nebo jakkoliv odpočívat! Už večer jsem cítil, že nejsem unavený! Nádhera! Další den ráno jsem se cítil nádherně odpočatý! Cítím, že se mi vrací, dlouho ztracená, síla! Všiml jsem si další věci... Nejsem si jistý, jestli to má souvislost s očistou, ale každou noc se mi zdají sny, které si ráno pamatuji. Toto pozoruji od chvíle, kdy jsem dokončil první proceduru. Poslední roky jsem ráno vstával z postele bez jakékoliv vzpomínky na jakýkoliv sen. Ani zlé sny jsem neměl.

Ještě mě čeká čtvrtá fáze očisty. Podle G.P. Malachova se tato procedura má dělat 4x. Dovolím si citovat z jeho knihy "Vyvstává otázka - proč je třeba tolik očistných jaterních kúr? No přece proto, že játra jsou složena ze čtyř částí. Během jedné procedury se plně vyčistí pouze jedna. Při druhé druhá atd. Pokud zůstane nevyčištěna byť jen jedna jediná část, nějaký druh výměny bude pořád váznout"

Sice je doporučováno dělat mezi jednotlivými procedurami větší pauzy, ale já nemám mnoho času. 23. února mám totiž nástup na operaci žlučníku - jeho odstranění kvůli žlučovým kamenům. Plánuji se operaci vyhnout za každou cenu. Ne proto, že bych se jí bál, ale proto, že si chci žlučník nechat!

Pomalu začínám přehodnocovat své stravovací návyky. Pomalu si začínám uvědomovat, jak jsem svému tělu ubližoval. Po přečtení knih, na které odkazuji níže, jsem dospěl k závěru, že jsem toho hodně dělal špatně. Sice jsem se poslední rok snažil o mnohem větší příjem syrového ovoce a zeleniny (což mi začalo poměrně slušně ždímat peněženku), ale to nestačí. Dokonce jsem zjistil, že špatně fungující játra jsou příčinou mnoha jiných, malých, zdravotních problémů, které jsem u sebe již nějakou dobu pozoroval - ale až teď mi ta souvislost došla. Problém je, že mé zaměstnání (strojvedoucí) nedovoluje člověku dodržovat správné stravovací návyky, i kdyby stokrát chtěl. Ale zkusím s tím něco udělat, jinou možnost nemám. Dá se říci, že jsem rád, že mě problémy se žlučníkem potkaly. Beru to jako varování, za které jsem vděčný! Díky tomu všemu jsem si hodně věcí uvědomil ;-)

9.2.2020 jsem se ráno, sám od sebe, vzbudil kolem půl sedmé ráno a už se mi nechtělo spát. Dokonce mne kolosálně OTRAVOVALO dál zůstávat v posteli! To se mi za poslední čtvrtrok nestalo ani jednou.

4. fáze (12.2.2020)

Čtvrtá fáze je za mnou. Ta epsomská sůl, rozmíchaná v jablečném džusu, už mi FAKT nechutná a při jejím polykání už mi dost škube v krku... Olivový olej s citronem mi problém nedělá, to vypiji za pět vteřin. Kamenů je, na první pohled, mnohem méně než z předchozích fázích. Ale drobného "štěrku" je slušná kupička! Odpoledne jsem totálně odpadl na gauč a na dvě hodiny usnul - úplně do mrtva. Večer jsem šel spát poměrně unavený a bolela mě hlava.

Ráno, druhý den po poslední fázi očisty, jsem se vydal do nemocnice, abych se "pochlubil" se včerejší nadílkou kamenů a abych odvolal termín operace. Vůbec se mi tam nechtělo. Měl jsem strach z toho, co tam na to řeknou. Očekával jsem výsměch a ťukání si na čelo. Nejprve jsem navštívil paní doktorku, které jsem byl svěřen do péče, během mého pobytu v nemocnici, se zánětem žlučníku. Nesměle jsem jí vylíčil, co jsem se sebou prováděl a také to, že se cítím velice dobře. Paní doktorka se celou dobu velice usmívala (nemyslím to zle) a kroutila hlavou. Ale ani na moment jsem, z její strany, nezaznamenal nejmenší náznak toho, že by mi nevěřila. Nijak to, co jsem jí řekl, neshazovala, ale byla cítit velká opatrnost při snaze určit nějaký závěr nebo další postup. V jejích očích byl spíše vidět zvláštní údiv nad celou situací. Nejvíce se mi líbila její otázka: "Jak jste to dostal ven?" Jak jsem čekal, byl jsem odeslán do protější budovy, na chirurgii, kde jsem se před dvěma měsíci objednával na operaci žlučníku. Zde jsem absolvoval druhé kolo nesmělého vysvětlování mých zkušeností s očistou. I zde jsem byl mile překvapen, protože pan doktor si mne vyslechl a podíval se na výsledek očisty - na vyloučené smetí. Celé to přešel mlčením. Opět žádný náznak nedůvěry. Nejprve navrhoval odložení operace na jiný termín a sonografické vyšetření. Vyšetření vítám, ale trval jsem na zrušení operace. Pan doktor mne chvíli ujišťoval, že by bylo mnohem lepší, kdyby byl žlučník odoperován, protože se problémy můžou vrátit. I přes to jsem na úplném zrušení operace trval. Pan doktor mé přání, bez jakéhokoliv dalšího přemlouvání, respektoval. Na 21.2.2020 mi rezervoval termín vyšetření, na lehátku mi pohmatem vyšetřil břicho, napsal krátkou lékařskou zprávu a rozloučili jsme se.




Zde lékařská zpráva: